Slot připravují projekt na osmé album

13. ledna 2018 v 19:56 |  News
Jak víme z rozhovorů, které Slot poskytli ke konci roku, vydání osmého alba je momentálně naplánováno spíše až na rok 2019, a to především kvůli velké vytíženosti všech členů kapely. Nookie pomáhá se sólotvorbou ID, Cache a Ghost zase společně hrají v ModeM a Nikita se věnuje své skupině Atava. Přesto ale Slot nenechávají nic náhodě a na osmé album se připravují aspoň v takové míře, v jaké jim jejich časový rozvrh dovolí.
Asi málokoho překvapí, že i osmé album bude financované skrze stránky planeta.ru. Projekt sice ještě otevřen nebyl, ale Slot na svých vkontakte stránkách zveřejnili anketu, ve které se fanoušků ptají, jaké odměny by za své příspěvky nejraději dostali. Pokud víte, že na projekt přispějete, a chcete se svým hlasem podílet na složení odměn, můžete si na výše zmíněných stránkách vybrat z následujících odpovědí:

- přítomnost na zkoušce
- přítomnost ve studiu při nahrávání
- přítomnost v rádiu
- soubor věcí z merche
- rozhovor se skupinou před koncertem
- dárky od členů skupiny
- dárky - věci, které se objevily v klipech skupiny
- zaslání alba v předprodeji s autogramy
 

Slot pro soyuz.ru: "Sami sobě jsme rappeři i rockeři"

20. prosince 2017 v 23:34 |  skupina
Tohle je prý poslední rozhovor, který Slot v tomto roce poskytují. Čeká je zakončení letošní koncertní šňůry a zasloužený oddych přes Nový rok (v Rusku se většinou slaví podle nejstarší tradice Nový rok nebo pravoslavné Vánoce 6. a 7. ledna). Na otázky odpovídali Nookie a Cache, přeju příjemné počtení.:)

Oslavujete deset let od vydání alba Triniti - má tato nahrávka pro vás nějakou zvláštní hodnotu, nebo oslavujete výročí každého alba? V čem je toto album tak zásadní?
Nookie: Sami nevíme, prostě se to tak seběhlo. Omluvte ten patos, ale to album přineslo Slot slávu.

Je to první album, kde jsi byla jako plnohodnotná vokalistka?
Cache: Nookie se tehdy účastnila nejen jako interpret, ale i jako tvůrce - právě tehdy se u nás utvořilo jádro tří tvůrčích osobností. Stalo se to právě při nahrávání Triniti.

Máte v repertoáru nějakou píseň, kterou na koncertě nikdy hrát nebudete?
Cache: Ano, píseň Anime - ta je první na seznamu.
Nookie: Já bych ho trochu rozšířila. Po Triniti následovalo album Forever, a když mám být upřímná, je hodně nesrozumitelné, "na vodě". Zdá se mi, že jsme byli hodně unavení po dlouhém turné s úspěšným předcházejícím albem a nějak nám to nesedlo. Místy mám vzpomínky na tu dobu zahalené v mlze - nevím, na co jsme tehdy mysleli, co jsme tehdy chtěli.
Cache: Naše tíhnutí k rozmanitosti nás přivedlo do slepé uličky.

Takže oslav jubilea se tohle album nedočká?
Cache: Jsou na něm dobré tracky, ale celé ho hrát nebudeme.
Nookie: Dobrá alba jsme oslavili a v téhle tradici budeme pokračovat zase až po nějaké době, ale zase to nechci zakřiknout, čas ukáže. 2 Vojny bylo skvělé album a Triniti je nejznámější.
Cache: Možná bychom je mohli nazvat našimi hlavními, převratnými alby, a které z nich je lepší - o tom se můžeme dohadovat.

Vaše zatím poslední deska vyšla v roce 2016. Vyjde někdy v dohledné době další, a pokud ano, tak kdy a jak se bude jmenovat?
Nookie: Snažíme se mezi alby mít rozestupy kolem dvou let, takže v souladu s tím se v roce 2018 pustíme do práce. Sami ještě neznáme podrobnosti, máme nějaké nápady, ale teprve je potřeba je zhmotnit.

Bývaly doby, kdy Slot vydával alba každý rok. Na čem v současné době závisí periodicita nahrávání desek? Je to teď těžké, psát nová alba?
Cache: Náš cenzus byl vždy jedno album za dva roky. Teď máme jubileum a sólové projekty, takže se interval pravděpodobně poprvé protáhne, snad jenom na tři roky.

Často dostáváte žádosti na nahrání soundtracků. Je nějaký film, ať už starší nebo novější, ke kterému byste chtěli složit hudbu?
Cache: Rád bych napsal hudbu k filmu, který má i tak dobrý soundtrack. Například Jarmush natočil film Přežijí pouze milenci, který má nádherný soundtrack, tak k němu by šlo napsat ještě další hudbu.
Nookie: Nový Bladerunner má velmi nevýrazný soundtrack, chtělo by to složit nový.

Plánujete spolupráci s nějakým ruským rapperem nebo rockerem?
Cache: Sami sobě jsme rappeři nebo rockeři. Občas s někým spolupracujeme, ale ne se všemi a ne vždycky. Nedávno jsme chtěli něco nahrát se Stigmaty, ale nepodařilo nám se dohodnout.

Poslední dobou se objevuje názor, že na současné scéně zaujali rappeři místo rockerů-hrdinů. Souhlasíte s tím, tím spíš, že jste na obou stranách barikády?
Cache: Nemůžete nás označit za rappery, máme v sobě příměs hip hopu, přednes a tak, ale to není rap. Nedokážu si poslechnout ani jedno rapové album, jsou pro mě tak nezajímavá, až mě to dusí.

Jakou hudbu tedy posloucháte?
Nookie: Rocková kultura není veřejnosti moc dobře dostupná, rapová kultura je na tom mnohem lépe, od TV stanice, ze které rappeři vyštípali rockery, po přítomnost v médiích. Jaká rocková hudba se u nás prezentuje široké veřejnosti? Jenom ta na Naše Radio. Upřímně, nechci mít nic společného s těmi rockery-hrdiny, kteří se hrají na Naše Radio - jsou to většinou alkoholici a nešťastníci. Rappeři mají víc aktivní postoj k životu, tedy aspoň tak rozumím lidem, kteří rap poslouchají.

A jsou nějaké rockové skupiny, které se ti líbí?
Nookie: Z mladých pankáčů se mi líbí Good Times - ti mají budoucnost, také se mi líbí skupina Pornofilmy. 7000$ jsou staří, ale dobří, a zároveň se stále vyvíjejí.

Je ve vašem okolí někdo, jehož názoru si vážíte při skládání písní, nahrávání alb, někdo, s kým se radíte?
Cache: Slot mají pět členů, kterým můžeme ukázat naši tvorbu. A pak je u nás ještě producent Kirill Nemoljajev, se kterým spolupracujeme od alba Triniti, ten je pro nás poslední instance, když se mezi sebou nemůžeme dohodnout.

Nookie, změnilo se ve tvém životě něco po soutěži Hlas, byla to užitečná zkušenost? Je to cesta, kterou by se undergroundoví muzikanti měli vydat?
Nookie: Je to silně individuální. Je tam hodně cizorodá atmosféra a není obvyklé provokovat. Kolem a kolem to bylo prospěšné, v mém případě to přineslo mnoho pozitiv.

Začali na koncerty chodit noví lidé z řad těch, kteří tě viděli v televizi, nebo publikum zůstalo víceméně stejné?
Nookie: V drtivé většině to byli lidé, kterým se v mládí líbil rock, radovali se, chodili na rockové koncerty, potom měli svatbu a usadili se doma. A pak si připomněli mě - nějak je to nabudilo a oni znovu přišli na koncert.

Ve vaší skupině se vystřídalo mnoho muzikantů. Jste s nimi v kontaktu, sledujete jejich tvorbu?
Cache: Večírky jsou stále stejné, pravidelně je potkáváme. Ne všichni hrají, ne všichni se zabývají hudbou. Pár příkladů - Den hraje v Plane Lomonosova, Proff hraje na bicí v Anakondaz.

Cachi, tvé hudební začátky sahají k tvrdé hudbě. Nepřeješ si vrátit se k nim a mít metalovou kapelu?
Cache: Před několika lety jsme si s bývalými kolegy z End Zone Olegem Mišinem a Olegem Dronovem pokecali, a víc jsme nestihli. Máme materiál, který jsme nikdy nevydali, ale na to nemáme ani jeden teď čas.

Povězte nám něco o vašich zahraničních koncertech, liší se od koncertů v Rusku? Stalo se tam něco zvláštního, neobvyklého, něco, co by se u nás nestalo?
Cache: Všechno je stejné, akorát organizace je lepší a technická úroveň vyšší. Jako zvláštní zážitek můžeme zmínit náš koncert v Holandsku, který se odehrál před vydáním našeho anglického alba Break the Code. Kromě místních přijeli lidé ze Švédska, Německa, Belgie a dalších států, a i když rusky neuměli, znali naše texty, ale... My jsme zpívali anglicky a oni anglické texty ještě neslyšeli, a tak jsme se úplně nepotkávali.

Měl by muzikant být politický a mít v sobě nějaký protest, nebo se má tvorba od politiky a sociálních témat držet dál? Nechtěli byste nahrát ostře sociální album, jako třeba Louna a Pornofilmy?
Cache: Kdo chce, tak tak hraje. Nikdo není nikomu ničím povinen, a přitom je to jak s Jevgenijem Jevtušenkem - také máme nějaké tvůrčí ohraničení, jak kdyby se u nás o ničem jiném zpívat nemohlo a všichni skončí u sociálních témat. Jsou mnohem zajímavější témata ke sledování, ve kterých autor může být kompetentnější, ostřejší a individuálnější, než jen v otázkách politiky. Pravdivých informací o politických procesech a reáliích je v dostupných zdrojích málo, a lidé často píší o něčem, o čem sami nic nevědí, i když si myslí, že vědí. Trochu jsem si na tohle upravil Sokrata: "Aspoň vím, že nevím. Ostatní nevědí ani to." A tyhle dvě skupiny bych nestavil vedle sebe - mají různou úroveň poezie, v jednom případě je velmi dobrá, v druhém případě schází a na posluchače se valí jen toporná agitka. Takové album nechceme nahrát. Je potřeba si všimnout, že u nás jsou také skladby zabývající se sociální tematikou, i když je nestavíme na odiv, teda skoro ne. Máme skladbu Breivik Show - co se vám na tom nezdá? To se nehodí pro naši zemi? To už nám musíte prominout, ne vždy ta naše země vzbuzuje zájem u svých vlastních občanů, co se tvůrčí činnosti týče. Ještě můžeme zmínit skladby Russkaja Duša, Strach i Agressija, Platno, Verju / Ne Verju... A to jsem vyjmenoval jenom skladby ze Septimy.

Nookie: Hlas pro mě byl školou přežití v džungli

11. prosince 2017 v 23:02 |  Nookie
Před koncertem v Moskvě poskytla Nookie stránce km.ru rozhovor o novém albu a turné. Příjemné počtení.:)


"Isključenija" (Odchylky) je velmi výrazný název. Jak se projevuje v koncepci alba? Vzbuzuje to dojem, že album je o "loserech", kteří zachrání svět.
Haha. V tom příslibu je mnoho slabomyslnosti i odvahy. A v tom tkví i smysl života. Prožít každý okamžik, stát v opozici proti běžnému pořádku věcí. Narušit tradiční rozvrh životnosti. Narodil se, oženil se, vzal si hypotéku, zemřel. V současném tuzemském rocku je toho z rocku opravdu málo, zato hodně hypotéky. Já to tak nechci. Proto jsem ten loser, co zachraňuje svět. Mělo by být veselo.

Ze zvuku alba, jak se říká, "může prasknout aorta". V časech anemických hipsterů je takový sound a poselství vzácností. Jak se vám podařilo dosáhnout takového efektu? Bylo to složité?
Zaprvé musím poděkovat těm, kteří naše album podpořili na Planeta.ru. Co si pamatuju, je to poprvé, co jsme nahrávali ve studiu (za to děkuju Grigoriji Lepsovi) a všechno jsme dali dohromady opět ve studiu, nikoliv sami. Bylo to takové dospělé.

Navážu na předchozí otázku: Co posloužilo jako pramen inspirace při vzniku alba?
Určitě život, různá místa a situace, ve kterých jsme měli příležitost se ocitnout. Lidé okolo mně - a to se mi opravdu povedlo - obklopují mně výjimeční lidé, kteří ve mě probouzí nadšení pokračovat v pohybu.

Jedna věc je vydávat nezkrotnou energii, druhá věc je ji shromažďovat, to znamená adekvátně ji zaznamenat v nahrávce. Jak se vám to podařilo? Kdo má na zvuku alba největší zásluhu?
Už podruhé se ptáte na zvuk, díky, to je super. Moc se nám líbila technika nahrávání bubnů u předešlého alba u Volodi Ovčinnikova ve studiu Igora Matvijenka (zopakovali jsme ji, ale už u Lepse). Umí skvěle "snímat" místnost a pak ji rozdrobit na kousky nebo stejně "nahrává" sud doplněný o mikrofon a další chytré vychytávky. Navíc Karpuchova hra je prostě magie drajvu. To se týká bubnů. Takhle každý z nás přinesl své nápady ohledně zvuku a jednotlivých částí v průběhu nahrávání. A pak jsme upřeně sledovali, aby se to všechno nerozuteklo.

V písni Samim Soboj byl použitý dětský vokál. Kde se vzal ten nápad? Jakému dítěti ten hlas patří a jak se se zadaným úkolem vypořádalo?
Vyžádal si to text. Zaprvé je z mužského úhlu pohledu, zadruhé si to vyžádala dramaturgie. A děti jsou víc živočišné, jsou lepší herci, takže se s tím nemohl nevypořádat.

Jednou z hlavních písní alba je píseň Znaki. Jaké filozofické a náboženské směry v ní utvářely hlavní symboliku?
To je dobře ironická otázka. (Není. - pozn. red.) Na turné jsem se konečně dostala k tomu, abych si přečetla očekávanou knihu "Transurfing reality" a z přemýšlení nad její romantickou částí vznikla právě tato píseň.

Další obdobně silnou záležitostí na albu je věta "dočasní lidé v dočasné zemi". Skutečně si myslíte, že naši těžce zkoušenou domovinu už nic dobrého nečeká?
Doslova to je "navždy budeme žít v dočasné zemi". Jak že nás nic dobrého nečeká? Narodila jsem se, když se hroutil Svaz, vyrůstala v krizi 90. let a ještě jsem se stala muzikantkou. Dá se říct, že společensky neexistuju. Tak vnímám realitu, žiju pro dnešní den.

Projevila se na albu i vaše účast v soutěži Hlas?
Bylo to skutečně zajímavé dobrodružství a cenná zkušenost. Jak škola přežití v džungli. Sebeidentifikace. Černá a bílá, všechno pořádně kontrastní, žádné půltóny.

Jaký význam pro vás má věta "Dnes musíš zemřít, abys zítra mohl zpívat"?
To je skutečně život-potvrzující věta. O tom, že jestli jsi na dně, tak máš už jen jedinou cestu - vzhůru. A to znamená, že je všechno dobré.

Budete hrát album Isključenija v klubu Teatr celé? (V Pitěru nebyl odehrán celý setlist.) Na jaká další překvapení a zajímavé momenty se na tomto koncertě můžeme těšit?
Ano, v Moskvě zahrajeme všechno. Bohužel bylo těžké skloubit dohromady hutnou grafiku a složitý materiál. Ale na prezentaci v hlavním městě je vše připraveno. Na všechny se těšíme!
 


Rozhovor z roku 2009

25. listopadu 2017 v 23:46 |  skupina
Při hledání informací o novém albu Nookie se mi podařilo narazit na jeden už opravdu vousatý rozhovor s roku 2009. Najít ho můžete TADY a na otázky čtenářů tohoto webu trochu netradičně tehdy odpovídali Cache, Nookie a Dudu. Celý rozhovor byl mnohem delší, administrátoři stránek z něj vybrali ty nejzajímavější otázky a odpovědi.


Proč od vás odešly bývalé zpěvačky? Teona Dolnikova se nehodila k vašemu stylu?
Dudu: "Byly v tom rodinné důvody."
Cache: "Ano. Už jsme toho spoustu napsali o tom, že s Teonou jsme zkrátka nedokázali skloubit naše koncertní rozvrhy. Ona zpívá v muzikálech a diář má opravdu plný."

Jak a při jakých příležitostech jste přišli na své přezdívky? A otázka konkrétně na Igora, proč zrovna Trener Cache?
Cache: "Některé přezdívky se objevily ve stejnou chvíli, kdy se zakládala kapela. Zkrátka jsme se potřebovali nějak pojmenovat. Možná jsem si tu svoji ani já nevymyslel. A "trenér" proto, že mám sportovní vzdělání, to je vše."
Dudu: "Láskyplně mu říkáme Keša."
Nookie: "Potřebovala jsem přezdívku a vyřazovací metodou mi vybrali tuhle. Nookie - sex bez stereotypu, rychlý sex."
Dudu: "Ze začátku jsem byl Mister Ďut, protože jsem optimista a za ničím se neženu. Později se to pozměnilo na Dudu."
Cache: "Tak si to nepleťte s tím fotbalistou z CSKA."

Co konkrétně se vám nelíbí na chování vašich fanoušků na koncertech?
Cache: "U nás je všechno v pohodě."
Dudu: "Ale mě se nelíbí, když lidé v prvních řadách kouří."
Nookie: "Nebo když neustále skáčou z pódia. Když hraje nějaká pořádná vypalovačka, je to na koncertech normální, že člověk vyleze na pódium a skočí dolů. Ale když to takhle jde pořád a pořád dokola, je to nepříjemné. Posledně v Točce toho nenechali ani jednou za celý koncert."
Dudu: "Jindy zase vylezou a povalí půlku vybavení na scéně, to už je opravdu přes čáru."
Cache: "Ale rozhodně ať radši skáčou, než aby kouřili."

Otázka na všechny členy skupiny - máte nějaké nedostatky a nejsou na ně v některých písních narážky?
Cache: "Nedostatek - to je takový koncept; co jeden člověk vidí jako slabinu, druhý vnímá úplně jinak."
Nookie: "Já jsem hodně vznětlivá."
Dudu: "Hrozně rád jím. A jsem příšerně líný."
Cache: "Perfekcionismus - to by mohl být nedostatek. Snažit se věci dělat dokonale žere čas, a času je málo."

Co pro vás jako idoly mnoha mladých znamená být středem zájmu? Máte z fanoušků radši holky nebo kluky?
Cache: "Bez jakéhokoliv lživého patosu - je to zodpovědnost. To se ani tak netýká textů, spíš když si s našimi fanoušky prostě povídáme. To je to hlavní, co zanechává stopu. Pro každé pokolení je nutné umět správně vystupovat. Je to moment plný energie. Když předstupuješ před lidi, může jim to dobýt baterky v těle až na doraz. Oni netrpělivě čekají, kdy přijedeme, a na nás se pak valí všechna ta energie, ale my jim jí potom na koncertech zase vrátíme zpátky. Někteří se dostávají až do transu, vnímání se vybudí až na hypervnímání nebo v přání navázat vztah. Ale nejde mít najednou 10 000 holek. Na to není čas!"
Nookie: "Nejvíce fanoušků-kluků máme mezi patnáctiletými."
Cache: "Bojíme se, že nás za chvíli budou poslouchat desetiletí!"
Nookie: "Když vyjdeš na scénu, v sále jsou dospělí, příčetní lidé. Zhruba od 15 do 23 let, řekla bych."

Spoustu času trávíte společně. Nemáte se už za tu dobu plné zuby?
Dudu: "Strašně, neustále se hádáme."
Cache: "Takové tvůrčí drobnosti."
Nookie: "Neustále si ze sebe tropíme hloupé žerty, proto pořád držíme pospolu. Humor pomáhá."

Jaké druhy sportu máte rádi?
Dudu: "Já se zabývám extrémními druhy sportu - jezdím na velocipedu, na kolečkových bruslích, v zimně jsem poprvé zkusil snowboard, letos chci jet znovu. Pozítří mě čeká zorbing."
Nookie: "Já sportu moc nedám. Za poslední tři roky byl můj největší úspěch, když jsem přepadla přes řidítka a nakouřila to rovnou do zdi."
Cache: "To bylo, když jsme v Toljatti na turné přijeli na horskou chatu a půjčili si horská kola."
Nookie: "Po tom pádu jsem si nevšimla, že mám zlomenou ruku, a šla jsem hrát vodní pólo. Až další den mě dovezli k doktorovi, kde mi udělali rentgen a dali ruku do sádry."

Jak vidíte svůj rodinný život do budoucna?
Cache: "Nevidím to jako žádnou svou povinnost."
Dudu: "Po třicítce se vidím někde v Gruzii, jak tam mám své vinařství a kolem mě pobíhá 10 až 15 dětiček."
Nookie: "Já nic nevidím."

BONUS: Fotka z inkriminovaného dne, kdy došlo ke zranění Nookie, a následky.:)





ModeM - Telo (zpěv Vasilij Gorškov)

11. listopadu 2017 v 15:26 |  Videa
ModeM (Cacheův side project, ve kterém na bubny hraje Slotí bubeník Vasilij) v těchto dnech absolvují koncerty v rámci prezentace nového klipu Barža. Na včerejším koncertě si pro fanoušky přichystali milé překvapení - zahráli píseň Telo, která se objevila na pátém albu Slot. Akorát místo Nookie se mikrofonu chopil Vasilij! Takže pokud jste ho ještě neslyšeli nikdy zpívat, tady máte možnost.:)


Třetí sólové album Nookie - Isključenija

10. listopadu 2017 v 8:22 |  News
Dnes byl zahájen předprodej nového alba Nookie na iTunes a Google Play. Album nese název Isključenija (Odchylky) a kromě už dříve vydaných skladeb Myprostojest, Au, Vremennaja, Prodolžajem Dviženije a Tancuj, Kloun, Tancuj obsahuje dalších 8 nových skladeb. Oficiální vydání alba je přesně za dva týdny, tedy 24. listopadu.
P.S.: Nookie skrze crowdfundingovou stránku Planeta.ru kromě peněz na vydání alba vybírala i peníze na získání nahrávacích práv pro písně Zombie a Army of Me. Peníze se vybrat podařilo, na oficiálním tracklistu ale tyto skladby nejsou - tak uvidíme, kde a kdy se nakonec objeví.


7000$ feat. Nookie - Poterjannyj Raj

29. října 2017 v 11:19 |  Raritky, nezařazené písně atd.
Před pár dny spatřil světlo světa klip k duetu Poterjannyj Raj, který nahrála Nookie s oblíbenou ruskou kapelou 7000$. Připravuje se i anglická verze, text nepíše nikdo jiný než Travis Leake. Jestli i anglická verze bude s Nookie, to bohužel nevím.


Rusky (originální text TADY):

Nam ostalos upast i v otčajani
Ucepivšis za zemlju zavyt
Vse čto bylo igroju nečajannoj
Udalos nam slomat i razbit
Čto nam delat s ostavšejsa gordostju
Etoj šljuchoj v grjaznom bele
My bredem i naklon etoj ploskosti
Rastlanulsja na tysjači le
Krylja vyrvany, volosy vskločeny
V glazach suš beskonečnych pustyn
I nad nami liš mnogotočija
Svetjat sverchu zvezduju Polyn
Meteorami mrak my razrezali
I gromady oblačnych ldin
Navsegda s polja zrenija isčezli my
Net nadeždy - plač i idi

Začem, začem pod nogami Zemlja
Landšaft etich serych cvetov
Začem my načnem vse s nulja - sgorevšich mostov
Začem my platim s lichvoju za mig
My platim s lichvoju za son
Začem jarkoj radosti krik
Sryvajetsja v ston

I sebja naučivšis obmanyvat
My zabyli čto dom v nebesach
I chodit prisposobivšis zanovo
My od neba prjačem glaza
I skvoz son bespokojnyj nam viditsja
Jego tichij i prizračnyj svet
No ne spišetsja zdes na obidy vse
I proščenja v slučivšemsja net
My živjom, pogrebennyje zaživo
Pod slojami v sto atmosfer
I ne pomnjat teper uže daže o
Nas drugije po vysšej iz sfer
No vnutri, obrastaja stoletami
Na krjukach visit večnyj vopros
I bredem, besprizornyje deti my
Šlem v poterjannyj raj znaki SOS

Pustyje nebesa ne uslyšat vopros
A my vsjo šljom im SOS
Poterjannyj raj - beskonečnyj moj ston
Vsju žizn ja vižu liš etot son

Refrén

Začem, začem pod nogami Zemlja
I bryzgi opavšich cvetov
Začem my načnem vse s nula - sgorevšich mostov
Začem my platim s lichvoju za mig
My platim s lichvoju za son
Začem jarkij solnečnyj blik
Menjajet moj ton

Česky:

Zbylo nám jen klesnout a v zoufalství
Zavýt a chytit se země
Vše, co bylo jen náhodnou hrou
Se nám podařilo zlámat a rozbít
Co máme dělat se zbývající hrdostí
S tou courou ve špinavém prádle
Jsme nepříčetní a náklon téhle roviny
Se roztáhl na tisíc el*
Křídla jsou vytrhnutá, vlasy vzhůru
V očích sucho nekonečné pustiny
A nad námi jen tři tečky
Seshora nám svítí světlo hvězdy Pelyněk
Rozřezali jsme mrak meteory
A spousty ledových ker
Navždy jsme zmizeli ze zorného pole
Nemáme naději - plač a jdi

Proč, proč máme pod nohama Zemi
Krajinu šedivých květin
Proč začínáme od nuly - spálených mostů
Proč za okamžik zaplatíme i s úroky
A úroky zaplatíme i za sen
Proč se radostný výkřik
Zvrátí do stenu

Naučíme se podvádět
Zapomněli jsme, že náš domov je v nebesích
A když jsme se nanovo přizpůsobovali
Odvrátili jsme od nebe oči
Přes neklidný sen vidíme
To tiché a přízračné světlo
Ale nepodepsali jsme všechny křivdy
A odpuštění toho, co se stalo, není
Žijeme pohřbení zaživa
Pod tlakem sta atmosfér
Teď už si nic nepamatujeme
O našich přátelích z vyšších sfér
Ale uvnitř, obrustající staletími
Na hácích visí věčná otázka
Jsme nepříčetní, děti bez domova
Vysíláme do ztraceného ráje znamení SOS

Prázdné nebe otázku neuslyší
A my všichni jim posíláme SOS
Ztracený ráj - můj nekonečný nářek
Celý život vidím jen tenhle sen

Refrén

Proč, proč máme pod nohama Zemi
A střípky padlých světů
Proč začínáme od nuly - spálených mostů
Proč za okamžik zaplatíme i s úroky
A úroky zaplatíme i za sen
Proč jasný sluneční paprsek
Mění svůj tón

*tohle byl teda oříšek - "ľje" neboli malé l je značka délky podle soustavy SI, měla bych si procvičit fyziku...:D

Slot - Jako suvenýr z Ruska

26. října 2017 v 22:01 |  skupina
Tento článek pochází z časopisu Vmeste, což je časopis, který sice vzniká na Slovensku, ale je určen místní ruské menšině. Krátce po Topfestu mě kontaktovala jeho redaktorka Jevgenija Sulikova a prosila mne, jestli by mohla použít některé z mých fotek a úryvků z článků. Také chtěla, abych jí odpověděla na pár otázek. Výměnou za pomoc mi nedávno poslala pdf verzi časopisu i s článkem. Tady máte jeho překlad.:)

Co musí udělat lidé z rozdílných zemí, ale stejné jazykové rodiny, aby se naladili na společnou komunikaci? Jednou z možností je zpěv. Cožpak si ruské "pějte" (спойте, spojte) není podobné se slovenským spojenie? Ruská skupina Slot utekla před moskevskými dešti do slovenského léta, aby zazpívala na festivale Topfest v Piešťanech. Vystupovali tu už loni a na konci koncertu měli pod pódiem pořádný dav. Tento rok byli očekáváni a fanoušci se na ně připravovali: fanoušci z Česka přivezli plakáty, jeden člověk dokonce vážil cestu přes Tichý oceán.
Igor: "To bylo parádní - jeden Američan s úplně šedými vousy si nás přiletěl poslechnout až z Chicaga. Chtěl přijet na Dobrofest do Moskvy, ale nedostal vízum. Do Slovenska žádné vízum nepotřeboval. Bavili jsme se s ním o našem anglickém albu Break The Code - zná ho naprosto perfektně, a já se ho ptal, jak se mu líbí texty. Můžeme si říkat, co chceme, ale nemusíme tolik ocenit politickou úpravu, smysl se může pozměnit. A Američan prohlásil, že je všechno v nejlepším pořádku."
Druhý den festivalu - pod modrým a bílým stanem rozehřívají publikum pozvaní hosté, zářící slunce zahřívá beton a atrakce, čas od času zaduje nečekaný poryv větru. Lidé s půllitry v rukách bloumají mezi stánky, které nabízejí knihy, jídlo i oblečení. U stánků s pitím stojí fronty. "Zaplať více než pět euro a zatoč si na kole štěstí." Zaznívají útržky rozhovorů: loni to bylo lepší, proč nehraje hlavní stage (hlavní stage musela ukončit provoz hned na začátku festivalu kvůli poškození při bouřce).
Igor: "To byla taky zábava."
Daria: "Stála tam taková celá nešťastná..."
Igor: "Minulý rok tu takové stage byly dvě."
Daria: "Pojistili se. V Rusku by pokračovali až do konce, koupali by se v bahně nebo uhořeli, a tady je všechno takové solidní, slušné. Minulý rok jsme na Topfestě zažili pořádný uragán!"
Ještě jedna nepředvídatelná změna - koncert se musel o tři hodiny odložit. Skupina vystoupí po legendárním Karlu Gottovi a před miláčky Čechoslováků, Kabátem. Co když se na Slot lidi rozejdou?
- "Znáte už nějaké místní interprety?"
Všichni sborově: "Kabát! Rockeři z Česka, ale aby je člověk plně ocenil, musel by s jejich hudbou vyrůstat."
Nenápadné dveře za prázdnou scénou. Tam se žurnalisti chtějí s kapelou Slot seznámit. Už si byli prohlédnout festival a teď obědvají ve VIP staně. Čekáme. Zástupci ruského velvyslanectví, fotografové, kameraman, slečna s kšiltovkou na hlavě a mikrofonem v ruce - oficiální reportérka Topfestu. Redaktorka žurnálu Slovenka říká, že je na festivalu poprvé, poslouchá jinou hudbu, ale materiál o ruské kapele je její vlastní iniciativa. "Kdo je tu na Slot?" ozývá se. 'Nořím' se do stanu. "Rychle, rychle, rychle!" slyším, "Proč?" ptám se. Ukazuje se, že ve stanu je Karel Gott.
Slot jsou pozitivně naladění, líbí se jim slovenská slovíčka a fanouškům přejí, aby se častěji odpoutali od svých telefonů a žili více v realitě.
Fanoušci Karla Gotta telefony z rukou nepustili - nad hlavami se nám vznášely stovky "Gottů" a další dva velcí zpívali na obrazovkách před zakrytou stagí. Místní novináři o tom budou psát následovně - král evropské pop scény na festivalech nevystupuje, výjimku udělal pouze v roce 2013 a teď! Čtyřicet minut hrají ty nejlepší hity a Kája (tak mu s až rodinnou láskou říkají Češi a Slováci) je plný energie. Lidé si vyžádají tři přídavky a nakonec maestrovi sami zazpívají. Gott se dlouho uklání a nakonec odchází. Ze stanu se řítí živá vlna, mladí i staří. Před pódiem je prázdno a další mají vystoupit Slot.
Igor: "I my jsme si byli Karla poslechnout. Stáli jsme hodně vzadu, protože všude bylo plno lidí."
Najednou se objevil červený záblesk, ozval se silný hlas Nookie i Igorův rap, začalo se skákat. Do davu letí Boj, Močit Kak Chočet a 2 Vojny. Dvě fanynky nestíhají roztáhnout plakát s prosbou, aby Slot zahráli Tuda Gde Nebo, skupina je předbíhá. Nad hlavami fanoušků vlaje ruská vlajka i logo Slot, v prvních řadách stojí fanoušek z Chicaga i skupina fanoušků z Čech, zadní tribuna je plná - je vidět, že lidi přišli právě kvůli Slot. Ruce přátelsky letí do vzduchu. Igor se anglicky ptá publika: "Bude asi lepší, když budu mluvit rusky, ok?" Následně vypuká chaos, skupina přemlouvá lidi, aby vytvořili circle pit a střední sekce ochotně poslechne. V další okamžik jsou zase všichni vyzváni, aby se posadili. Zhruba polovina lidí poslechne, zbytek se pohupuje na místě. Igor se svěřuje, že se mu před koncertem podařilo vyfotit s Karlem Gottem, a těší se, až otci řekne, kdo mu na tomhle koncertě předskakoval. Z publika se ozývá výkřik: "Respekt!" Je vidět, že komunikace byla navázána.
Setkala jsem se s nimi po koncertě v hospodě. Je 11 hodin ráno a všichni jsou už vzhůru. Daša mi ukazuje fotku totálně zabláceného člověka: "Takové fanoušky máme v Rusku. Zkrátka začalo pršet a byla tam odkrytá hlína. Slováci jsou mnohem kultivovanější."
- "Vnímáte oproti loňsku nějaký rozdíl?"
Daša: "Přišlo mnohem více lidí, kteří nás už znali. Bylo vidět, že se něco změnilo, že jsme loni zaseli semínko."
Igor: "Je vážně škoda, že nám před koncertem řekli, ať mluvíme jenom rusky. Po vystoupení jsme si povídali s místními slečnami a chlapci, a pro ně je ruština neprobádaný les. Měli jsme zpívat anglicky."
Daša: "Prezentovali nás tady jako suvenýr z Ruska, proto nás i prosili, ať zpíváme rusky. Ale přišlo mi, že na naši řeč reagovali lidi lépe."
Anna Kvášová (česká fanynka, která od roku 2008 vede o Slot blog a se kterou jsme se spojili po e-mailu): "Povídali jsme si s Igorem a shodli jsme se, že anglicky rozumíme lépe. Docela ho to rozhodilo. Ale anglicky by určitě zpívat neměli. Z mých známých nikdo není fanoušek jejich anglického alba."
- "Slovensko je druhá evropská země, ve které vystupujeme (nepočítáme země bývalého sovětského svazu). Ještě jste hráli v Holandsku, že?"
Igor: "Tam to bylo hodně vtipné."
Daša: "Přijeli lidi ze sousedních států, kteří se nikdy neučili rusky, ale znali náš jazyk a byli našimi fanoušky, sledovali nás na youtube. Tehdy jsme zrovna vydali anglickou desku, zpívali jsme anglicky, a když jsme dali mikrofon do publika, lidé si s námi zpívali rusky."
- "Je zajímavé, že se na vaše vystoupení přišli podívat místní. Když přijedou představitelé ruského mainstreamu, je pravidlem, že na ně přijdou hlavně krajani."
Daša: "Je to taková zásilka drogy."
Igor: "Lidé je tady nemůžou ocenit, ale my jsme skupina vzešlá z internetu, která nemá podporu v PR a masmédiích."
- "Kdyby vám například řekli, abyste vystoupili s Pugačevou, co byste odpověděli?"
Igor: "Tahle mince má dvě strany - na jednu stranu chápeš, že náš cíl je hrát naši hudbu, na druhou stranu je tu mohutný zdroj informací. Na ní není nic špatného, je to skvělá paní, dříve to byla opravdu dračice, skoro až rockerka, řekl bych."
- "Dá se spojit vystoupení za hranicemi s dovolenou?"
Daša: "Teď ano, domluvili jsme se, že si jeden den odpočineme v Piešťanech a pak pojedeme na týden do Prahy."
- "A minulý rok?"
Daša: "To jsme se pár dní toulali po Bratislavě a Vídni. Igor a jeho slečna stihli i Budapešť."
Igor: "Bratislava je sympatické město, doslova tě pohltí během pár hodin."
Daša: "Bratislava se mi líbila víc než Vídeň. Chápu, že Vídeň je jako muzeum. Ale nikdo tam nebyl, potkali jsme možná tak jednoho důchodce. V Bratislavě hraje jazz, všude je spousta mladých, klokotá život. Na městě pro mě není důležitá architektura, ale jak to tam žije."
Igor: "Já mám radši tu architekturu, ale je pravda, že Vídeň je jedna velká zakonzervovaná historie."
Daša: "Piešťany jsou ve srovnání s Vídní hlavní město. Už podruhé za sebou jsme tu navštívili jeden skvělý bar. Minule to tam hodně žilo, seznámili jsme se tam s jedním Srbem, uměl nádherně zpívat. Minulou noc jsme se tam vrátili - a oni si nás pamatovali!"

Nové DVD REDLIVE

17. října 2017 v 17:54 |  News
Už dříve jsem vás tady na blogu informovala o tom, že se chystá vydání nového koncertního DVD. Slot dnes konečně prolomili mlčení a sdělili nejen datum vydání, ale hlavně zveřejnili teaser. Vypadá to, že bude opravdu na co se těšit!


Záznam pochází z prezentace alba Septima, která proběhla 27. února 2016 v moskevském klubu RED (odtud tedy název REDLIVE) a jeho prodej bude zahájen už za tři dny, tedy 20. října. Kromě videozáznamu budou součástí DVD i mp3 verze jednotlivých písní. Na iTunes a Apple Music bude navíc k dostání speciální edice se dvěma bonusovými skladbami.

Nookie o svém výletě na Sziget festival + foto

16. října 2017 v 12:23 |  News
Nookie byla vždycky velkou obdivovatelkou festivalu Sziget. Loni si poprvé splnila sen jet se na něj podívat, letos byla dokonce vybrána jako oficiální "posel" festivalu v Rusku. Takhle shrnula své dojmy:

Mávat srbskou vlajkou na Bregoviče, skákat z deseti metrů na trampolínu, tančit maďarské národní tance, vylézt na stěnu se zavázanýma očima, zaplavat si v davu na Die Antwoord a The Pretty Reckless, účastnit se běhu na Parkway drive a házet dredama na Sum 41, pařit s DJm až do rána, naučit se několik černošských kroků, odvázat se na Sigur Ros a hned na to na Muse, napsat tajné přání na stěnu "Before I die", nechat se posypat barvou od špiček prstů u nohou po konečky dredů, spát ve stanu i pod širákem, vidět, jak lidé souloží všem na očích, objevit geniální nápoj chai, malovat pusou, nic nedělat a vítězit, vidět Siu naživo a najednou se líbat, objevit spoustu zajímavých no name umělců, žít bez wi-fi, prohlédnout si Budapešť, shlédnout akrobatický balet Romeo a Julie, pít Cuba Libre z kýblu, štípat dříví v sombréru, vidět, jak se líbají dva černí gayové, tančit s Chilanem na hudbu kapely ze Zimbabwe, slamovat na "Bullety", sníst vegetariánský burger, kulturně poslouchat beebop, pochopit, že Rusové tu jsou, sakra, jenom kvůli Leningrad, potkat se s Dudem, znovu se přesvědčit, že Chuck je boží borec, skákat do objetí s každým z těch sta tisíc (čert ví, kolik jich tam vlastně vůbec bylo!) lidí jako blbec: left-left-left-left, right-right-right-right. Navštívit Sziget!
Na tomhle festivale jsem se octila už podruhé. Minulý rok jsem jsem dostala velkou chuť prožít festival jako divák, a to pokud možno zahraniční. Vybrala jsem si Sziget, protože je maximálně multižánrový a trvá celý týden. Čas pak rychle utíká. Budapešť je navíc nádherné město. Pravda, viděla jsem jí jenom zběžně, ale jako doplňující argument to stačí.
Účastníci festivalu se dělí na ty, kteří bydlí ve městě na hotelu, a na ty, kteří přebývají ve stanu. Stanové městečko - to je kapitola sama o sobě. Takové souřadné a vystrojené konstrukce jsem v životě neviděla. To platí pro celou oblast, vyzdobenou nejrůznějšími vlajkami, hamaky a nábytkem. Je možné usídlit se dál od do rána hlučících skupin, ale i blíž k centru dění. Byli jsme tam i tam. Víc se mi to líbilo v centru. Stan si můžete postavit i u kterékoliv scény, a to bezplatně.
To je drsný, říkáte si. Ale já byla tak vyšťavená, že bych usnula i na subwooferu. Jestli se nezadařilo za tmy, tak se například nad ránem neúspěšní spáči vydali lehnout si na trávu před hlavní stage. Teď si můžete představit Našestvije a jen se zašklebit. A pokud bych měla v porovnávání pokračovat, tak bych vypíchla, že je na ostrově slušné množství zdrojů vody plus míst, kde se můžete vodou nechat polít. V třicetistupňovém vedru je něco takového přímo spása. Ale ten největší rozdíl - úžasný vynález, zdobící 21. století - je zakrytá plocha před stagí! Aleluja! Proto si tu nedáte ani bahenní lázeň za deště, ani nezvednete mrak prachu, když tančíte v totálním suchu. Až tahle opatření přijmou naše festivaly, osobně zulíbám toho, kdo za to bude zodpovědný! A co se týče přenosných, nebo snad dokonce zděných toalet, tak o tom radši pomlčím.
Ještě něco málo o každodenním životě. Abyste na festivalu mohli platit, je nutné mít přívěšek, náramek nebo obyčejnou kartu, na které si převedete peníze, ať už ve své, nebo místní měně. Tenhle systém značně eliminuje fronty, které prakticky neexistují. Co se cen týče - jídlo seženete za 300 - 600 rublů, pivo asi kolem 200. Super je, že ceny pití jsou všude stejné, ale u jídla se liší.
Co se týká ostatní infrastruktury, to je taky samostatná kapitola. Na festivale jsou místa, kde si můžete dát telefon na nabíječku, úschovny kamer a dokonce na jednom místě poskytují i psychologickou pomoc. Nonstop otevřený obchod, kde prodávají všechno, od jídla po stany. Velké množství informačních stánků, kde ti vše trpělivě a super-zdvořile ukážou na pláncích, pokud je potřeba. A ještě jedna radost - podařilo se mi ztratit telefon, který se během půl dne objevil ve ztrátách a nálezech. Dokonce jsem našla místo, kde mi vytiskli lístky pro zpáteční cestu. Nevycházela jsem z údivu.
Každodenním půvabem - to je nakonec to, co je na festivalech nejkrásnější - byla atmosféra. Sziget dělá čest své přezdívce "ostrov svobody". Míchají se tu všechny jazyky světa, vyznání, sexuální orientace, na jeden týden se ze všech stávají bratři a sestry. Neznalost angličtiny ostatním nijak nezabraňuje vám porozumět. Taková atmosféra skutečně vznikla na tak barevném základu. Například na hlavním stagi mohou v jeden den hrát Sum 41 a David Guetta a lidé si zapaří na oba stejně. Ta smíchaná barevnost trvá po celý festival. Nebyla jsem schopná spočítat, kolik stagí tam bylo. Dělí se podle zaměření. Je tam World Stage, kde hrají skupiny a orchestry ze všech koutů světa, jejich hudba je obohacena jejich národním koloritem. Europe Stage prezentuje evropskou část. To je jediná spojitost, kterou hudba zde prezentovaná měla. Objevila jsem tam skupiny Rein (švédský industrial punk) a Mothers Cake (rakouský progressive rock). Na té samé stagi jsem poprvé slyšela skupinu Brutto. Dále je reggae stage, tribute stage, Volt stage - malinká, ale hlasitá. Tam, pokud jsem to správně pochopila, prezentují místní interprety. A další vystoupení se organizují u táboráku. OTP Bank stage a 38 stage svou atmosférou připomínají rockový klub. Skvěle jsem si tam zapařila na "Bullety"*, The Pretty Reckless, poprvé jsem si naživo poslechla Bad Religion, objevila jsem Fidlar. Letos se také objevila (a možná jsem jí jenom loni nenašla) stage s jazzem a klasikou.
Speciální zmínku si zaslouží místo s názvem "Pláž". Přes den se tam všichni opalují a vody Dunaje přitom tvoří ostrov oddělený od bouřlivého života na festivalu. V noci pak hrají ve stanu, kde zároveň promítají různé psychedelické záběry, odvážní DJs trance až do samého rána. Dost lidí se tam chodilo vyspat. Velmi neobvyklé místo, co se atmosféry týče. Ochutnala jsem tam kouzelný nápoj chai, který si teď často dělám i doma. Recept je následující: pět krabiček kardamonu, sedm lžic černého čaje, pět hřebíčků, jedna tyčinka skořice, jedna lžíce čerstvého, nadrobno nastrouhaného zázvoru a jedna lžíce anýzu. To všechno zalijte litrem vody a 750 ml mléka. Jestli si nápoj přisladíte cukrem nebo medem, je na vás. Dohromady to pak všechno uvaříte na mírném ohni. Jakmile nápoj začne bublat, přiklopíte ho pokličkou na pět minut a necháte dojít.
Další velmi hlasitá stage je Telecom electronic beat arena, na které hráli DJs z celého světa a lidi tancovali až do čtyř do rána. Všichni se tam scházeli poté, co ostatní stage skončily svůj program. Obecně se dá říct, že jakmile headlineři dohrají poslední notu, mění se ostrov na jeden obrovský mejdan. V každém baru hraje nějaký DJ, a musím říct, že se Evropani umí skvěle bavit. Každá skupina kamarádů měla nějakého maskota, tolik nejrůznějších kostýmů jsem v životě neviděla. Želvy ninja, obří kondomy, chlapi v Boratových plavkách... V jeden okamžik se skupinka mimoňů vrhla k úplně cizímu člověku, který byl převlečený za ovoce, a volala na něj: "Banana!" Neurčitá banda v baletních sukních, nejrůznější zvířata, zelenina a ovoce, vojenské maskování, všechny tyhle krásné temné síly obsazují barové židle, shlukují se a tančí, vykřikují a zpívají ve všech uličkách Ostrova svobody, přesouvají se z jedné párty na druhou.
Všichni hodně pijí a kouří, ale přitom jsou ukáznění. Velmi mě překvapilo, že jsem nebyla svědkem ani jednoho konfliktu, ani jsem nepotkala někoho, kdo by měl vodku i v očích a házel na ostatní ramena. Jako kdyby se všechno naladilo na pozitivní vlnu a oslavu života. Byl to pohádkový svět, který vrací víru v lidstvo. Právě proto jsem upřednostnila život ve stanu před luxusem hotelu, abych se neochudila o noční atmosféru Szigetu která je podle mého názoru tím nejhlavnějším headlinerem celého festivalu.
Kromě nočního opojení a koncertního života je zde ještě různorodý svět denní zábavy. Například cirkus jménem Magic Mirrors, kde se odehrává mnoho divadelních a tanečních představení. Největší dojem ve mě zanechal soubor Limbo a černí homosexuální tanečníci. Byl to zkrátka pavilon, kde se dělo vše - tanec, divadlo, hrály orchestry, odehrávaly se performance.
Pro zodpovědné účastníky festivalu byl připraven interaktivně-zábavný program s úkoly, po jejichž splnění jste dostali razítko. Pokud jste navštívili všechny lokace a posbírali razítka, stali jste se váženým obyvatelem Ostrova svobody a získali jste možnost vstupu na další zajímavá místa Szigetu, které by se při volném vstupu těžko provozovaly.
Vzhledem k nabitému kulturnímu programu je nemožné stihnout všechno za jediný týden. Různorodost programu je opravdu ohromující, a i když stihneš jen polovinu, odjíždíš v bláznivém rozpoložení z toho, kolik jsi toho viděl, slyšel a dělal. Tak příjemně strávený čas jsem nezažila, jak byl rok dlouhý. Tohle byl vskutku nejlepší zážitek celého léta.

*Nepodařilo se mi zjistit, jakou skupinu tím myslí, nabízí se Bullet For My Valentine, ale pokud mi google nelže, tak ti tam hráli loni, nikoliv letos.


Kam dál